"GEN" OBEZITY PO PŘESLICI A RODINNÉ KONSTELACE (a také hojnost v životě a poruchy příjmu potravy)
MATEŘSKÝ "GEN" OBEZITY A KONSTELACE
Co? Jak souvisí obézní dcery s konstelacemi? Nuže, stejně tak, jako všechno lidské, „nelidské“ i „ne-lidské“ na tomto našem pozemském kulatém světě. Tedy, dle mého mínění a z mého úhlu pohledu. Navíc se u této dnes velice probírané a dokonce již i ožehavé otázky vyskytuje cosi, co bychom mohli z konstelačního hlediska nazvat „věrnost rodu“. V tomto případě snad ještě úžeji „věrnost mateřskému principu“.
A proč ožehavé otázce? To je snad téma pro jinou práci, ale v zkratce: protože v současnosti obezita už doslova stojí životy, zdraví, čas a energii (a také finance, a nejenom ty, které vkládají lidé s nadváhou do pokusů končících ve zdárném případě nákupem šatstva s nižším číselným označením).
Dle nedávných vědeckých výzkumů, které - jako obvykle - opět „objevili Ameriku“ , se obezita dědí z matky na dcery a z otce na syny. Napříč pohlavími prý „přenášení viru obezity“ nehrozí. Dokonce z vědecké studie anglických badatelů vyplynulo, co konstelace určitě ukazují již dlouhá léta, ne-li desetiletí: tento fenomén nesouvisí s genetickými predispozicemi, ale spíše s naučeným chováním. To co v se konstelacích nazývá výše zmíněnou „věrností rodu“, vědci označili jako „behaviorální sympatie“. Na rozdíl od poznatků, ke kterým můžeme dojít stavěním konstelací, však vědci zůstali pouze u tendencí dcer napodobovat životní styl svých matek.
Zajímavý z konstelačního hlediska by snad ještě mohl být další faktor: u žen je riziko možnosti, že budou kopírovat oblost svých matek desetkrát vyšší, než šance, že se dcera štíhlé matky stane boubelatou adeptkou nekonečné řady odtučňovacích kúr a diet. U mužů je toto nebezpečí pouze šest krát větší! Čím to? Že by se „následníci hlav rodů“ chtěli méně podobat svým předchůdcům než princezny královnám? Možná podnětná téma na konstelaci? Po tříletém výzkumu nakonec vedoucí vědeckého týmu zkoumajícího obezitu u dětí, a tím pádem přirozeně i v rodinách těchto dětí, dospěl – div se světe! - k „revolučnímu“ poznání: v zájmu boje s obezitou dětí by bylo vhodnější zaměřit se na rodinu, zejména na rodiče a způsob výchovy, než pouze na samotné malé „víly Amálky“ a „včelíky Vilíky“. Myslím, že jediné konstelaci by na takovéto „Ahaaa!“ stačilo namísto tří let tak maximálně třicet minut (pokud ne tři)…
Pojďme se však podívat na obézní dcery obézních matek na základě několika (možná ještě minimálně z poloviny amatérských) konstelací.
Kazuistiky
Poznámka: Popis zakázek i samotných konstelací je zkrácen, zhuštěn a schematizován.
PŘÍPAD PRVNÍ: "ROSTEME" DO ŠÍŘKY NAMÍSTO ŠIROKÉ SÍTĚ
Zestručněné znění zadání:
V rámci jednoho ze ženských konstelačních večerů si vyžádala postavení konstelace paní (dále Radka), jejíž tělesné obrysy bychom ve smyslu otřepaných frází klidně mohli nazvat tvary Věstonické Venuše (pokud by někdo chtěl poznamenat, že vůbec nechápe, jak může někdo nazvat Venuší sošku značně oplácané ženy se širokou pánví, měl by vědět, že každá doba měla svůj vlastní vkus a preference stran ženské krásy. Co třeba Rubensovy Venuše a bohyně? Plodnost symbolizovaná širokými boky byla v dobách, kdy se nerodilo a ani nepřežilo tolik zdravých dětí jako dnes, velice ceněná a považovaná za vysokou „bonitu“ stejně, jako úrodná půda. Chcete jiný příklad než je Venuše z našeho území? Hypogea, podzemní chrámy na ostrově Malta, byly cosi jako brány do lůna Matky Země. Důkazem může být kromě jiného také torzo mimořádně kypré ležící ženy nalezené archeology v jednom z podzemních komplexů, zatímco v nadzemních maltských chrámech byly stejné nebo podobné sochy objevené vestoje. Ležící otylá bohyně byla podle některých archeologů uctívána jako kněžka kultu hojnosti. U pradávných kmenů, často hladovějících v jistých údobích roku, vzbuzovali nadměrně dobře živení jedinci úplně odlišné emoce než u dnešní populace. "Spící Matka Země" byla jednou z kněžek tohoto kultu, která v podzemním chrámu věštila v hypnotickém spánku nebo pod vlivem drog. Tato praxe je známá rovněž z o několik tisíciletí mladších klasických antických civilizací.).
Radka úspěšně působí již dva roky v multilevelovém marketingu. Najednou se však velice zdárné a slibné rozšiřování její sítě zastavilo. Zato se jí však podařilo něco jiného: v docela krátkém čase nabyla nadváhy blížící se čtvrtině metráku. Téměř ve stejné době začala tloustnout i její dvacetiletá dcera Martina, která je po jistou dobu též součástí Radčiny obchodní sítě. Všechno dosavadní úsilí o Martinino zhubnutí se minulo účinkem. Ani jedno z mnoha vyšetření neukázalo nic, co by mohlo být důvodem Martininy obezity. Radka má obavy, že Martina bude hendikepovaná při snaze nadvázat nějaký vztah.
Kýžený výsledek konstelace:
Získání náhledu jak na příčiny dceřina přibírání na váze, tak nezdarů při snaze zbavit se nadbytečných kil, a pokud možno i neúspěchů v práci.
Vybraní zástupci:
První fáze:
Zástupkyně Radky a členů Radčiny obchodní sítě.
Druhá fáze:
Zástupkyně Martiny a novějších členů Radčiny sítě získaných prostřednictvím Martiny.
Rozestavění konstelace:
První fáze:
Radka postaví ze své levé i pravé strany několik zástupců své obchodní sítě, co zvenčí vypadá jako její prodloužené ruce. Po obou stranách stojí nejdříve muži, pak je síť smíšeného pohlaví.
Průběh první fáze konstelace ve zkratce:
Po úvodní části vžívání se do jednotlivých rolí se zdá, že se všem daří velice dobře. Zástupkyně Radky jakoby povyrostla a dokonce se jeví být štíhlejší, než ve skutečnosti je. Navíc jak Radka tak její síť projeví zájem o přibrání dalších zástupců v Radčině rychle se rozrůstající síti. Radka vypadá spokojeně a šťastně. Pojednou se však začne rozhlížet, jakoby jí něco chybělo. Zjevně je něčím znepokojená a znejistěná.
Průběh druhé fáze konstelace ve zkratce:
Do konstelace vstupuje Martina. Nejdříve dlouho bloudí po konstelačním poli, tváří se ztraceně a nejistě, hledá své místo a vůčihledně jej nemůže najít. Radka se ustavičně po ní ohlíží. Pak se Martina hroutí přímo Radce u nohou. Radka ji zvedá, i když to nejde zcela jednoduše, Martina vstává ztěžka pomalu a jakoby na etapy. Pak se postaví matce hned po pravé ruce.
V tom okamžiku a bleskově se ze sítě ztrácí nejdřív energie a síla, pak i dobrá nálada a vzájemné porozumění i podpora. Jeden zástupce po druhém si sedá, lehá, dokonce na nejzazším konci vpravo od Radky dvojice zástupců doslova odpadává podobně, jako se to předtím stalo Martině. Radka se staví na špičky nohou, nadouvá nejdřív líce a pak rukama naznačuje svůj růst do šířky, především po své pravé ruce. Potom začnou „umdlívat“ i zástupci sítě na druhé, levé Radčině straně. Čím je méně zástupců Radčině sítě na nohou, tím více obě v náznacích „puchnou“, nadýmají se jako balon a ztrácejí kontakt s realitou, se zemí, s hmotou.
Záhy již zástupkyně Radky nezvládá vzniklou situaci. Řekne přes slzy, vzlykání a třesoucím se hlasem i rameny své dceři: „Martinko, já už nemůžu. Už tě nemůžu zachraňovat. Si dospělá. Musíš jít svou vlastní cestou. Pomohu ti v začátcích, ale musí to být tvé vlastní začátky. Běž. Běž do světa a buď tam šťastná, dcerunko.“ Martina váhá, chytí matku za pravou ruku a nechce ji pustit. Zástupkyně Radky se láskyplně a něžně vysvobodí z Martinina sevření a zamává ji na cestu. Zástupkyně Martiny odchází a čím je od matky dál, tím méně se snaží být „nabubřelá“… Závěrečná scéna působí tak trochu jako hollywoodský happy end…
Výsledek konstelace:
Radka je po ukončení konstelace natolik zaražená, že není ve stavu mluvit o tom, co si z konstelace odnáší. Nechává konstelačnímu kruhu prostor pro reflexi bez ní. Odchází mimo konstelační místnost a až po návratu zkonstatuje, že konstelace odhalila něco, co si sama nechtěla přiznat: tím, jak držela dceru vždy blízko u sebe, nedávala jí dostatečný prostor pro vlastní růst a navíc pokaždé, když ji „pomohla“ z nesnází (vyhazovy ze škol, drogy, nevhodná přátelství, drobné krádeže, neschopnost zacházet hospodárně se svěřenými případně získanými financemi, atd.), které si způsobila Martina sama , matčiným „protektorátem“ nejsoucí postavit se na vlastní nohy, se i samotná Radka dostala do problémů. A v tomto případě to nebylo po prvé, když pak obě ztloustly snažíce se nahradit osobnostní či jakýkoliv jiný růst narůstáním svého tukového obalu. Z konstelace rovněž pochopila, že bylo zásadní chybou učinit z dcery hned svou „pravou ruku“, že by snad mohli společně fungovat, kdyby přehnaně nepospíchala na povýšení dcery na tak důležitou pozici. Zároveň si Radka uvědomila, že potřebuje po svém boku „mužský princip“, aby dokázala být úspěšná do té míry, do jaké sama touží úspěšnou být, neboť úspěch neznamená pouze úspěch pracovní. A pak bude snad i její dcera jednou schopná postavit se po boku muži namísto matce…
PŘÍPAD DRUHÝ: TLUSTÁ POPELKA
Zestručněné znění zadání:
Půvabná, milá a hezká, ačkoli příliš tichá a rovněž příliš při sobě, přichází Andrea se zakázkou týkající se její obezity i postavení v rodině. Maminka jí umřela, když jí bylo pět, otec se záhy oženil a se svou druhou chotí zplodil další dvě dcery, dvojčata. Nikdy se nedokázal postavit v mnoha a mnoha konfliktech mezi Andreou a svou štíhlou manželkou Irenou na jednu či druhou stranu. Andrea se urputně snažila upoutat víc jeho pozornost, ale ať dělala co dělala, bez valného výsledku. Andreje se zdálo, že jí otec přehlíží. Olina a Pavla byly hřmotné do té míry, že tichý Andrein hlásek stejně nebylo takřka nikdy slyšet. Jelikož začala nedlouho po narození dvojčat výrazně tloustnout, Irena jí vydělovala menší porce jídla než svým dvěma vlastním dcerám. O zmrzlině, čokoládě a jiných pamlscích, bílých rožcích a sladkých limonádách si mohla Andrea leda tak zdát. Navzdory tomu však byla stále obéznější. A tendence přibývat na objemu jako kynoucí chlebové těsto ji zůstala až do dospělosti. Jako jediná ze tří děvčat stále bydlela se svou macechou a tátou v tomtéž domě, v němž žila kdysi dávno s tátou a svou mámou a v němž máma také umřela na zhoubnou nemoc po přepuštění z nemocnice. Olina s Pavlou byly již vdané a obě žily ve vzdálenosti stovek kilometrů od své matky. Ač se Andrea snažila získat vlastní bydlení, stále se jí to nedařilo, pokaždé z nějakého jiného, byť napohled závažného důvodu.
Průběh konstelace ve zkratce:
Kýžený výsledek konstelace:
Podívat se na důvod obezity i nezdarů při snaze osamostatnit se.
Vybraní zástupci:
Andrea, otec, zemřelá matka, Irena, Olina, Pavla, Obezita.
Rozestavění konstelace:
Andrea postavila svou zástupkyni na úplný okraj konstelačního pole, Irenu proti své zástupkyni na opačném konci. Olinu a Pavlu bezprostředně k Ireně, jednu vedle druhé. Otce napůl skryla za Ireninými zády, svou zesnulou maminku (mimochodem, její zástupkyně byla ještě kypřejších tvarů jako Andrea) napravo od své zástupkyně, nikoli však blízko sebe, nýbrž téměř tak daleko, jako tátu. Obezitu postavila čelem proti Ireně.
V popsaném rozestavění se ani jeden z aktérů necítí dobře. Vbrzku ze začnou všichni kamsi přesouvat. Olina s Pavlou každá svým vlastním směrem pryč od svých rodičů. Jejich matka se snaží otočit a víc přiblížit k otci, ale ten rozpačitě přešlapuje, ustupuje, manévruje a tápajíc hledá své místo, nenacházejíc nikde to pravé. Ani na jednom z těch vyzkoušených však nestojí tváří v tvář k zástupkyni Andrey, spíš je vždy od ní napůl odvrácen. Andreina maminka si lehá před svou dceru. Obezita se zase před ni postaví ještě blíže, než leží její zesnulá máma, a to tak, že nakonec na Andreu vůbec není vidět. Posunky i zvuky se snaží upoutat otcovu pozornost, ten však je slepý a hluchý. Něco ho však fascinuje a přitahuje: jeho zemřelá první žena. Obezita zintenzivňuje upoutávající „manévry“. Když už jsou její projevy neprohlédnutelné a nepřeslechnutelné, otec se pomalu otočí ke své nejstarší dceři stojící v zákrytu za Obezitou a pronese: „Promiň Andreo, nemohu se na tebe dívat, přespříliš mi připomínáš maminku.“. Andreina zástupkyně se stáhne do sebe a srdceryvně se rozpláče. Její matka se nato zvedne na loktích a tiše, leč důrazně řekne, dívajíc se střídavě na svou dceru a na jejího otce: „Tak už mne vy dva konečně nechte odejít!“. Andrea jako mávnutím kouzelné pohádkové hůlky přestává vzlykat, podívá se tázavě na svého otce a skloní se k mamince. Obejme ji a dostane ze sebe: „Maminko, já jsem přece tvá hodná holčička! Jsem přesně jako ty! Moc si mi chyběla, proč si mně tady nechala samotnou?“. Matka odpovídá: „Nenechala, měla si přece za mně náhradu.“
Výsledek konstelace:
Nejdřív dochází ke sdílení v konstelačním kruhu, v rámci něhož hovoří zejména zástupci členů Andreiny rodiny. „Olina“ a „Pavla“ zmiňují skoro totožné pocity a vněmy, z nichž vychází najevo, že se ve svých rolích cítili zatlačované do úzadí kvůli nenápadně a tiše se tvářící Andreje, neustále manifestující truchlení za svou mrtvou mámou. V zájmu získání pozornosti svých rodičů se snažili hlasitě projevovat: přehlušit smutné ticho není vůbec lehké. Nakonec se co nejvíce vzdálili od domova, v němž „strašil“ všudypřítomný duch Andreiny matky kříšený otcem a Andreou. Obě zástupkyně Andreiných nevlastních sester se svěřují, že byly doslova nucené co nejvíce poodejít od zástupců obou rodičů a od tísnivého, „bobtnajícího“ stesku po ženě, kterou nikdy naživo neviděli, ale která jim skrze Andreu vzala velkou část otcovi i matčiny rodičovské péče.
Zástupkyně Ireny se svěřuje s převládající emocí naprosté neschopností zastat pozici náhradní Andreiny mámy, kterou Andrea vzdorovitě odmítala i s jejími pokusy udržet její kila pod kontrolou prostřednictvím speciální výživy pro Andreu. Vnímala Obezitu jako pokus zabrat co největší prostor v domácnosti. Zcela zřetelně cítila, jak z obavy, aby se Andrea necítila méně přijímaná a milovaná jako Olina a Pavla, se jí věnovala víc, než svým dcerám, propast mezi nimi se však navzdory tomu stále prohlubovala . Převládajícím pocitem byla jakási chmurná beznaděj až do chvíle, v níž uslyšela větu: „Tak už mne vy dva konečně nechte odejít!“
Tak čo, prijdete sa pozrieť 22.2.2014 do Bratislavy na Konštelácie obezity a hojnosti? Ak vás to zaujalo, vyplňte prihlasovací formulár pod článkom, prosím...