DRACI A ŽENY: SKUTEČNÁ ŽENA – ANI HRDINKA - DRAKY NEZABÍJÍ!
S největší pravděpodobností jste slyšeli, viděli nebo četli o mužích, velkých recích, kteří v hrdinném boji zabili (výstižnější by bylo napsat zavraždili, a nakonec zcela vyvraždili) saň či krvežíznivého draka. Proč tak činili? Z touhy nastolit spravedlnost, zachránit princeznu, najít pro svého krále poklad? Nuže, když se nad tím vskutku hluboce zamyslíte, dojdete k závěru, že k tomuto kroku je vlastně vedli zištné důvody. Získat poklad, na který neměli nárok a který drak právem hlídal, neboť to byl jeho úkol. Respektive dostat pod čepec princeznu a tak přijít současně k trůnu a minimálně k polovině království.
A přitom draci původně představovali komplexní a univerzální symbol, hmotu a ducha, blahodárnost, vody dávající život a dech života, nebeská božstva i jejich pozemské zástupce, zúrodňující déšť přicházející po zaznění hromu. Až později z něj byl učiněn zlovolný tvor, zejména pak vlivem křesťanských dogmat. Ostatně v Asii dodnes reprezentuje drak slunce, světlo, život, nebesa, moudrost, nejvyšší duchovní moc, nekonečnost i věčnost, svrchovanost, štěstí atd.
Vraťme se však na evropský kontinent. Byť byl kdysi drak reprezentantem jangového, mužského principu (nebo možná právě proto), tak byl v mýtech a pohádkách terčem násilí a likvidačních snah právě ze strany mužské poloviny lidstva. Muži, ať již hrdinové nebo hloupý a líný Honza z české pohádky, je prostě zabíjeli, a to z různých důvodů. A co ženy? Že jste o ženách bojujících s draky neslyšeli? Případně tak nanejvýš v novodobých fantasy knížkách, filmech či seriálech? Chyba lávky! Takových žen bylo víc, než byste si mysleli. S jedním malým rozdílem. Ony draky nevraždili. Opravdová žena přece nic živého nezabíjí. Ani draky ne.
Dle legendy se po Ježíšově ukřižování přeplavily Marie Magdalena, Marta a Lazar na území dnešní Francie. Ve městě Tarascon na řece Rhôně měla Marta, budoucí světice, která tady byla pak i pohřbena, malým křížkem a trochou svěcené vody zkrotit draka, po němž město získalo své jméno. A pak si jej vodila na stužce, jakoby to byl bišonek, pudlík nebo maltézáček. Očividně z něj neměla strach a nepovažovala za potřebné jej skolit mečem, kopím, sťat mu hlavu resp. hlavy, či jej nadrobno nasekat. Dodnes se každým rokem koná v Tarasconu o Velikonocích sváteční procesí s drakem, kterého vede na stužce malé děvčátko. Nikdo nikoho nebije - ani draka, ani ženy - pomlázkou, nedejbůh ještě něčím nebezpečnějším. Jednoduše se slaví vítězství křehké ženy, kterého bylo dosaženo subtilním způsobem, bez mlácení, ubližování a bez ztráty na životech.
Něco podobného se povedlo taktéž svaté Markétě Antiochijské. A nebyly to pouze tyto dvě světice, takových žen, jak jsem výše uvedla, bylo víc. Z podobných příběhů je zřejmé, že nejenom „pomalu dále zajdeš“, ale také zajdeš dále s láskou, něžností a jemností!
Takže, prosím, ženy, sestry, matky, dcery, babičky a vnučky, nevražděte draky, máte v sobě sílu lásky a noblesního citu, s nímž můžete i zdánlivou nestvůru proměnit v to, čím byla a nad někde ještě skrytá žije – světlem, moudrostí, ochráncem pokladů (a nepředstavujte si pod tím jenom zlato!), štěstím a také manifestací moci Matky Země. Protože draci jsou jejími dětmi (přece většinou žijí v slujích, v jejím nitru a lůnu).
Není náhodou, že energetické (velice pozitivní, často léčivé a nesmírně magické) linie a uzly naší planety nazýváme dračími liniemi a dračími uzly. Na nich je právě možné napojit se i na draky a na jejich kouzelný, úžasný a barevný svět.
Pokud byste chtěli posílit své spojení s dračím hájemstvím a srdcem draků, zkuste esenci archanděla Michaela, který je sice dle Bible drakobijcem, avšak v jiném pojímání také strážcem draků a dračích energetických stezek a dračích silových míst.
A můžete se také účastnit magických procházek po dračích liniích Prahy. Bližší informace:
Judita Peschlová, odbornice na symboliku, archetypy, silová místa, profesionální průvodkyně a znalkyně silových míst