KAM CHODÍ SPÁT RADOST? NAJDĚME JI A PROBUĎME, ŠÍPKOVOU RŮŽENKU!
Je docela známou skutečností, že mnoho lidí podléhá v posledních měsících roku jakési podzimní náladě, která nebývá zrovna natěšená a nikdo z „postižených“ z ní neskáče radostí. Přirozeně, jsou i takoví, kteří mají potíže prožívat skutečnou radost i jindy, závisí někdy od okolností, životní situace, počasí, lunárních cyklů atd.
V takových chvílích se sami sebe ptáme:
„Proč nemám z ničeho radost?“
„Kam se moje radost poděla?“
„Proč se cítím tak smutně (nešťastně, chmurně)?
Tyto pocity se objevují v mnoha odstínech šedé. Mohou mít spoustu důvodů, včetně zdravotních, psychických, emočních, nejenom vycházejících z podmínek a situací, které se odehrávají v každodenním životě. Je takováto „emoční temnota“, případně u některých „přítmí“, jejich vlastní volbou? Nemusí tomu tak být, občas se životní okolnosti octnou mimo naši kontrolu. Avšak… Zatímco deprese a další psychická onemocnění jsou klinickým onemocněním ovlivňujícím kromě jiného také náladu, a neměly by být bagatelizovány, existují rovněž faktory, které můžeme my sami ovlivnit.
Co patří ke spouštěčům ztráty radosti? Kromě závažných, dramatických, tragických, těžkých životních zvratů a událostí je jich ještě stále mnoho takových, za které si skutečně můžeme my sami. Uvedu pouze některé, protože by všechny zabrali množství popsaných stránek.
Absence radosti může vyházet například z našich obav. Ty produkují pocity vnitřního nepokoje. Jsou jako houpací křeslo, které se horečně pohybuje, ale nikam se na něm nesvezete. Obavy nevytvářejí žádnou akci, pouze vás „zmrazí“, takže nemůžete zcela jasně uvažovat a provádět nevyhnutelné nebo produktivní změny, kterými zabráníte výskytu negativních výsledků. Svou energii, která je strachy vyčerpávána, byste mnohem lépe mohli využít na změnu věcí, které změnit můžete, a ty ostatní - nechat být. Zpěvák Bobby McFerrin v jedné ze svých písní zpívá: „Nebojte se! Buďte šťastní! “ Čím chtěl říct, že pokud si nebudete zbytečně dělat starosti a nebudete v sobě živit strašáka strachu, zvýšíte tím vlastní pocit štěstí a radosti!
Namísto toho, abychom se radovali z čehokoli, co se nám v našem okolí nabízí, i kdyby to měli být „pouze“ první jarní květy nebo barevné podzimní listí šustící pod nohama na procházce, necháváme se doslova věznit svým hněvem, občas dokonce záští. Jak podotkl Mark Twain "Hněv je kyselina, která může víc poškodit nádobu, ve které je uložena, než cokoliv, na co je vylita." Udržovat v sobě zlost je podobné, jako kdybychom pili jed a očekávali, že způsobí smrt někoho jiného (často osobu, na kterou se zlobíme). Poškozujeme sami sebe tím, že v sobě uchováváme negativní pocity a energii. Dovolíme-li své hořkosti odejít, učiníme tak mnohé ve svůj prospěch a pro probuzení spící Růženky, naší radosti. Například osoba, která vás zkritizovala, pomluvila anebo ponížila, se pravděpodobně skvěle pobavila, aniž by vám poté věnovala byť jedinou další myšlenku, tudíž okamžitě na všechno zapomněla. Zatímco vy mrháte svým životem, ztrácíte veškerou svou radost a potěšení ze života. Domnívaje se, že této osobě posíláte „smrtelné paprsky“ jedu, trávíte svou vlastní mysl a srdce.
O radost nás obírá kupříkladu i naše přesvědčení, že každý, tudíž všichni ostatní, by měl hrát podle našich pravidel. Pokud očekáváme, že svět bude k nám spravedlivý, protože my sami jsme spravedliví, klameme sami sebe. Připomíná to víru, že nás určitě blížící se lačný lev nesežere, protože mi bychom ho přece také nenapadli a nesnědli. Pro ty, kteří stále věří, že pokud vy sami něco neděláte, nebude to nikdo činit vám (já tomu také věřila většinu svého života!), mám možná novinku: svět se neřídí podle vaší knihy pravidel, standardů a přesvědčení. Čím dříve tento fakt přijmeme, tím šťastnější budeme, a tím víc radosti budeme zažívat. Ano, někdy nás hněvá, že někdo porušuje námi uctívané ideály. A přesto, že se s tím neustále utkáváme, pokoušíme se znovu a znovu provést nemožný úkol - přimět každého, aby žil podle naší představy o dokonalosti. To v nás spouští spoustu frustrace. V zájmu zažívání větší radosti bychom měli raději brát lidi takové, jací jsou, ocenit barevné spektrum nápadů a stanovisek těch ostatních místo toho, abychom se cítili podráždění, zarmoucení, neradostní, nešťastní, nabručení, někdy i naštvaní.
· Rozhodnutí být šťastní a mít radost ze života, až když se splní všechny naše sny a touhy, rovněž ničí naši schopnost prožívat skutečnou radost. Zdroj štěstí však nepramení z toho, co se děje kolem nás a co k nám zvenčí přichází, obohacuje a žehná nám, nýbrž z našeho nitra. Většina lidí je však přesvědčená, že štěstí a radost jim přinesou věci, které se k nim dostanou zvnějška. Kdo je však dle vašeho mínění šťastnější a má větší radost ze života: ten, kdo se rozhodne „Budu šťastný a zaplaví mě věčnou radostí, když vydělám (vyhraju, zdědím, najdu) 100 milionů (anebo, když jednou procestuji celý svět, budu bydlet v domě snů, získám vynikající a dobře placenou práci, zamiluje se do mě dokonalý partner, moje děti vystudují v dospělosti vysokou školu, atd.)“, anebo ten, kdo si říká: „Mám velkou radost, že mohu dnes povečeřet v kruhu své rodiny (dívat se z balkonu, okna, zahrádky na západ slunce, užívat si zdraví, těšit se ze zdraví či existence mých dětí, kochat se přírodou na ranní procházce, rozmlouvat s rodiči o starých časech, apod.)“? Ano, mít vznešené cíle je skvělé. Pokud však spojujeme svou radost a štěstí s dary nevyzpytatelného osudu a s budoucími úspěchy, které se mohou nebo nemusí naplnit, nikdy nenajdeme radost v životě, v němž dnes, právě teď a tady žijeme. Pro prožívání radosti je lepší najít a žít to, co nás obšťastňuje a vzrušuje - dnes. Zítřkem se raději nechme překvapit prostě zítra!
Cítíte se osamělí? Další z příčin, proč se nám nedostává životní radosti. Matka Tereza říkávala, že „Nejhroznější chudobou je osamělost a pocit být nemilován.“ Člověk je sociální tvor, péče o vztahy tvoří velkou část jeho života. Pokud jste kupříkladu sami a nedejbůh navíc v depresi o sobotním večeru, pokuste se to změnit. Cest je dostatek, chce to jen skutečnou a dobrou vůli. Někdy stačí pouhý a letmý úsměv, projevení zájmu o ostatní. Byli byste překvapeni, jak je někdy jednoduché vybudovat celoživotní přátelství a nabýt tak novou radost ze života.
Velice známou, dokonce až banálně vyhlížející příčinou nedostatku radosti je často zmiňované vnímání poloprázdné číše. Stáváme se tím, na co se zaměřujeme. Pokud vidíme pohár poloprázdný, nikoli poloplný, žijeme minimálně, pokud ne úplně, v prázdnotě, bez radosti. Pokud jsme pesimističtí, všímáme si pouze všechno špatné, neradostné, smutné, zraňující. Kvalita a způsob vnímání se však u někoho rychle, u někoho postupně, stává realitou. Zaměříme-li se na to nejlepší, na jasnější okamžiky, krásu a požehnání, která nás obklopují, na „sluneční svit“ namísto na temné mraky, tím méně stínů padne na naši perspektivu.
Mohli bychom takto ještě dlouho pokračovat s uváděním důvodů, proč nedovedeme cítit a prožívat radost. Až na zřídkavé případy s tím můžeme vždy něco udělat my sami, nikdo jiný. A máme tady některé pomocníky, kteří nás na této osobní cestě k radosti, naplnění a štěstí mohou přivést. Jedním z nich je terapeutická esence „Moje radost“.
Tuto esenci používám v mé praxi dost často, protože lidí, kterých „lampa radosti a štěstí“ pohasla a neumí ji sami znovu rozsvítit, jakoby přibývalo. „Moje radost“ nám vskutku velice účinně pomáhá znovu probudit veselejší, radostnější stránku našeho Já, vede k nadšenému jednání. U jejího podávání po pouhých několika kapkách denně přestáváme brát život i sebe sama až tak smrtelně vážně, dovedeme se ze srdce a s laskavým humorem usmívat i sami nad sebou. Esence rozpouští pesimizmus a nahrazuje jej pozitivním pohledem na svět, na lidi kolem nás, na sebe sama. S podporou terapeutické esence „Moje radost“ překonáme depresivní nálady a letargii, což je zejména v podzimním a zimním období vítaná podpora. Dovede v nás zapálit vnitřní radost a udržovat její plamínek navzdory všemu, co by se mohlo kolem nás dít. Díky této radostnosti zvládneme i obtížnější situace, dokonce snadněji a mnohem kreativněji, než doposud. Život se nám už nebude zdát natolik těžký, tvrdý, nemilosrdný, pochmurný, bezvýchodný. Zanedbané povinnosti, nevyřízené úkoly a nevyřešené obtíže budou pro nás menší zátěží, budeme je brát spíše jako výzvu, která bude aktivovat a oživovat naše možná donedávna nevyužívané a skryté dovednosti a talenty.
Tak, co teď? Budete raději radostní, než smutní, zachmuření, ustrašení, osamělí, neustále těžkosti očekávající? Věřím, že to první, co říkáte? „Moje radost“ vás k této radosti neomylně povede!
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektora rodinných konstelací, terapeutka a oficiální lektorka projektu Lichtwesen