MÁŘÍ MAGDALENA A ČERVENÁ VAJÍČKA
Co má společného Marie Magdalena a červená (velikonoční) vajíčka? Nuže, mnohé!
Existují různá vysvětlení a legendy, proč o Velikonocích barvíme vajíčka, je to dokonce několik tisíciletí starý zvyk, tedy mnohem letitější nežli křesťanské Velikoncoe. Jeden z těchto příběhů (vlastně těch mladších) sahá k době před dvěma tisíci lety, k Marii Magdaleně, která je dodnes ve východním křesťanství zobrazována s červeným vajíčkem v rukou!
V klášteře sv. Máří Magdalény v Jeruzalémě, na dně Kedronského údolí, nad vchodem do presbyteria, můžete i v současnosti uzřít Marii Magdalenu, která hrdě stojí před císařem Tiberiem. V ruce - samozřejmě - s rudým vajíčkem.
Než z ní církev udělala něco, čím nikdy nebyla, tedy nevěstkou, byla považována za skutečnou apoštolku naděje, která se podobně jako ostatní ženy z okolí Ježíše nešla ze strachu o svůj život ukrýt jako všichni mužští apoštolové. Právě proto jim pak ona běžela oznámit, že viděla Ježíše vzkříšeného z hrobu. Nevěřili jí, přirozeně, dokud sami k hrobce nepřiběhli (existuje verze, kde vajíčko zčervenalo jako odpověď na provokaci sv. Petra - no, v té době ještě zdaleka ne svatého - který zpochybnil Magdalenino tvrzení).
Nedůvěra apoštolů ji utvrdila v přesvědčení, že má být jednou z těch, která bude předávat správu o Ježíšově zmrtvýchvstání mezi těmi, kteří v něj zatím neuvěřili. Příběh ale v žádném případě neskončil u Ježíšova hrobu.
Podle prastaré tradice se Máří Magdaleně, která byla bohatou ženou, podařilo získat povolení k audienci u císaře Tiberia. Jako dárek s sebou přinesla košík čerstvých vajec. Směle před císařem kritizovala Pilátův postup během Kristova soudu, a řekla mu také o Ježíšově vzkříšení z mrtvých.
Natáhla k Tiberiovi ruku s jedním z přinesených vajec a řekla (dle jiné verze hned u vstupu do audienční sině): „Kristus vstal z mrtvých!“ (což je dodnes pozdrav východních křesťanů).
Tiberius nebyl ani trochu vyveden z míry či ohromen Magdaleniným prohlášením. Odpověděl jí, že existuje asi taková šance, že se lidská bytost vrátí z mrtvých k životu, jako kdyby vejce v její ruce (nebo v další variantě dokonce všechna v košíku) zčervenalo.
Jenomže vejce v tom okamžiku vskutku zčervenalo!
To je důvod, proč množství ikon malovaných v byzantském křesťanském stylu zobrazuje Marii Magdalenu držící červené vejce. Již před křesťanskou érou byla vejce symbolem stvoření, jara a znovuzrození. Po vzkříšení Krista nabyly hlubšího symbolického významu. Nerozbité, celistvé vejce představovalo Ježíšův hrob. Svatý Augustin později popsal Kristovo vzkříšení z mrtvých jako vyklubání kuřátka z prasklého vajíčka.
Východní církev dodnes rozdává červená velikonoční vajíčka. Tradice sdílení velikonočních vajíček vychází přímo z ohlášení Kristova vzkříšení císaři Máří Magdalenou i z příběhu o zázraku obarvení vejce na červeno, na barvu života, životní síly, krve, energie, moci, lásky, či doslova obětované krve Ježíše. V křesťanské liturgii je rudá barvou Květné neděle, Velkého pátku a dnů slavení utrpění Krista i dalších mučedníků.
Občas je možné vidět Máří Magdalenu s bílým vajíčkem, což může být jeho ztělesnění před zázračným zbarvením do ruda, ale také symbolem světla, nevinnosti, čistoty, panen, vdov a Velikonočního období.
Možná však existuje ještě další, odlišná interpretace zrovna červené barvy vajíčka. V duchu některých hypotéz měla Máří Magdalena – stejně jako Ježíšova matka Marie a Josef, kteří utíkali před vražděním neviňátek do Egypta – vazbu na Egypt. Byť Egypťané považovali rudou barvu za symbol krve a života podobně jako my, z výtvarného hlediska byla velkým tabu. Červená byla totiž i barvou zapadajícího slunce. Po jasném dni prozářeném vítězným sluncem přicházela noc, konec jeho vlády, temnota se všemi svými nástrahami, nebezpečími a démony. Rudá tudíž představovala jistou formu hrozby. Možná právě červená a nikoli jiná barva Magdalenina vejce prorokovala „konec jasného dne“ římské pohanské nadvlády a na druhé straně vítězství Ježíše a křesťanství, kterého světovým sídlem se nakonec stává totéž město, v němž se Tiberius a Magdalena potkali, a které moc Římské říše vždy nejvíc reprezentovalo – věčný Řím.
Možná vás zaujme nabídka mých již několik let prováděných mystických procházkách po stopách Máří Magdaleny, které letos začnou právě po jarní rovnodennosti a Velikonocích...
Judita Peschlová, lektorka ženských kruhů, strážkyně posvátných ženských praktik, akreditovaná psychoterapeutka, profesionální průvodkyně, žurnalistka a spisovatelka, autorka knih Léčivé archetypy pro ženy a Velká kniha rituálů