MEDITACE PRO ZAČÁTEČNÍKY – RELAXACE, RESET A STAV NULA

Vezměte čtvercovou desku z měkčího dřeva o rozměrech 60 x 60 cm, 360 ks stejně dlouhých, ostrých hřebíků, výraznou tužku, 70 cm dlouhé pravítko a kladivo. Narýsujte na jednu z ploch desky svislé a pak kolmé čáry ve vzdálenosti 1cm od sebe, čímž vzniknou stejné čtverečky. Položte desku mezi dva pevné stoly. Vtloukejte hřebíky do namalovaných čtverců (vynechte okraje opřené o stoly, protože byste destičku přitloukli k oběma stolům), až budou všechny obsazeny a nezůstane vám ani jeden hřebík. 

Ukliďte po sobě nepořádek. Oblečte se do bílých kalhot a košile nebo trička. Zapalte svíci a vonnou santalovou tyčinku. Se zkříženýma nohama si pomalu sedněte na desku, kterou jste na podlahu umístili hřebíky vzhůru. Zavřete oči, na nic nemyslete a zůstaňte v klidu sedět půl hodiny na hřebíkové podložce a časem prodlužujte dobu meditace až na celou hodinu…

Tak takhle bychom to asi nezvládli, nebo ano? Pravděpodobně byste po pár minutách skončili nikoli v relaxovaném stavu, nýbrž byste museli relativně dlouho spát na břiše, na svém notebooku pracovat ve stoje, jezdit městskou hromadnou dopravou namísto svým vymazleným autíčkem, protože osobní vozidlo se obvykle ve stoje řídit nedá. Pokud byste teda nebyli tak vytrvalí, že byste následkem fakírského pokusu skončili na pohotovosti s četnými zraněními citlivé zadní části těla.

Takže, jak tedy na meditaci, pokud byste ji chtěli zařadit do svého života z jakéhokoli důvodu, co to vlastně meditace je a kde se vlastně vzala?

Meditace: prastará praxe

Na základě různých poznatků můžeme směle předpokládat, že meditace je ve své dávné podobě stará jako lidstvo samé. Vrátíme-li se zpět v čase a představíme-li si život bez mobilních telefonů, počítačů a internetu, dokonce bez divadel, kina, Lady Gaga, Sparty a O2 Arény; před tím i bez jediné zábavy lidu obecného, totiž bez napínavé podívané během poprav kriminálních živlů a bez upalování čarodějnic; bez absolvování pravidelných pobožností v kostele a párání peří během chmurných podzimních večerů; ještě, ještě dávněji dokonce bez elektřiny a pak ještě, ještě, ještě dřív i bez knih… Co nám z toho vyplyne a co zůstane?

Vrátíme-li se v čase do doby velice vzdálené, nebude asi příliš těžké představit si například člověka pravěkého, jak prostě sedí, dívá se do dálky a o ničem, vůbec o ničem nepřemítá. Ani jen o tom, kdy zase udeří blesk a jeho tlupa si bude moci založit nový oheň, protože starý nechaly vyhasnout ženy, odvěké strážkyně ohňů, když se až příliš pohroužili do vášnivého hovoru o vypelichané kožešině, do níž byla oděna dívka z vedlejšího kmene, kterou přivlekl jako trofej jeden z lovců. Jednoduše se náš Neandrtálec octl v blažené prázdnotě mysli mnohem snáze, než jeho dnešní prapraprapotomci. Možná si homo sapiens s velice vyklenutým obočím všimne ptáka letícího kolem, a snad, snad jej pouze napadne: pták. Zafouká vítr a on zaregistruje rozvlněné lány vysoké stepní trávy. Zaujme jej slunce, nebo naopak kapky deště. Žádná minulost, žádná budoucnost. Pouze a jenom teď a tady, tady a teď. Stav nula, z něhož se můžeme opět a opět, znovu a znovu vydat na novou dobrodružnou cestu životem. Prostě jakýsi reset, když vymažete mysl, abyste v ní udělali místo pro nové nápady, svěžejší ideje, radostnější pohled na svět, dokonce si podle vědeckých výzkumů zvýšili inteligenci!

Dokonce i nám, dnešním lidem, se občas podaří zachytit podobný krátký okamžik bytí v přítomné chvíli. A pak nám zase kamsi „uteče“. Mezi těmito mikro záblesky vnitřního klidu a příjemného prázdna jsme zabráni do neustálého přemyšlení, naše mysl je prostě nonstop zaneprázdněná. Některým z nás se dokonce stává, že se uprostřed noci probudíme a zjistíme, že náš mozek se i ve spánku zabýval nějakým problémem či úkolem!

Proč tedy meditovat?

Bylo by snad lepší položit si otázku: proč nemeditovat? Meditace se již před drahnou dobou stala předmětem seriózního výzkumu, a to vědců vskutku špičkových klinických a univerzitních institucí. Závěry těchto studií poukazují na mnoho výhod meditace. Co s námi meditace udělá? Snižuje stres i jeho následky; uklidňuje a probouzí radost ze života; zmírňuje prociťování bolesti a prožívání negativních zážitků a emocí; zvyšuje schopnost koncentrace a zlepšuje paměť; brzdí nepromyšlené, prudké reakce a přivádí k rozumnějším, klidnějším rozhodnutím; pomáhá budovat a udržovat kvalitnější a hlubší vztahy, a také odhalovat a pochopit mechanizmy a motivace našeho jednání.

Jak meditovat?

Existuje bezpočet návodů, jak začít i jak pokračovat v meditacích. To, co je nejčastěji navrhováno pro nováčky, tvoří vlastně základ každé meditativní praxe.

Nejdůležitějším pravidlem meditace je pravidlo základní: neexistují žádná pravidla. Existují pouze určité pokyny a návody, které můžete anebo nemusíte dodržovat. Poskytnou vám bazální představu o formách meditace a díky nim získáte přehled o její podstatě. Kupříkladu, meditace je doba vyhrazená jenom vám, je to tedy „váš čas“ v rámci každého dne. Mnoho lidí se vzdává meditace, pouze proto, že dojdou k závěru, že se jim nedaří meditovat podle pravidel a že nemeditují správně. Jako kdyby sloužili v armádě anebo vedli účetnictví!

Pokyny a rady nejsou a neměli by být striktními pravidly. Jde prostě o váš čas a vaši pohodu. Každopádně, pravidelná meditace může změnit váš život krásným, příjemným a jemným způsobem.

Jednoduchá meditace („Pokyny, nikoli pravidla“)

Pohodlně se posaďte. Zaujměte co nejstabilnější a nejkomfortnější polohu. V zásadě můžete meditovat kdekoli, kdykoli a v jakékoli poloze. U meditace se můžete dokonce pohybovat (později vám popíšeme například meditaci v chůzi). Většinou se však doporučuje během meditace sedět, protože je to relativně pohodlná poloha, nikoli však až natolik, abyste v ní usnuli. Jednou z výjimek je meditace před spaním u lidí, kterým se nedaří usnout.

Začněte skutečně velice jednoduše: vyhraďte si nejdřív v průběhu jednoho týdne pouhé 2 minuty denně, během kterých budete jenom tiše sedět se zavřenýma očima a klidně dýchat. Nic víc. A nic míň, nutno podotknout. Druhý týden prodlužte svou „sedací seanci“ na 4 minuty. A tak dál až po dosažení doby 8 minut. Že se vám to zdá příliš krátká doba, ačkoli jste to ještě nikdy, nikdy, nikdy nezkoušeli? Dobře, zkuste úplně nejdřív, jenom malý, vskutku malinkatý pokus (s vypnutým moudrým telefonem, počítačem, MP3 a zvonkem u dveří) sedět 8 minut úplně klidně. Bez jediné myšlenky na to, co se tak asi děje na vašem profilu na Facebooku, Instagramu, na stránkách nejnovějších zpráv na Seznamu anebo v mailech; bez uvažování o tom, kdo se vám možná zoufale případně naštvaně snaží neúspěšně dovolat; bez přemýšlení o tom, že jste pravděpodobně zahodili ještě doutnající cigaretu do koše s použitými kancelářskými papíry, anebo zapomněli zalít a odnést šéfovi kávu či zavolat své matce, aby už zase nedělala vašemu dítěti kakao z kravského mléka. Dokonce bez toho, aby vás u toho začala svědět dlaň anebo nos, na kterém vám nečekaně přistála dotěrná turbo moucha. 8 minut, fakt jenom pouhopouhých 8 minutek. 480 sekund. Tik tak, tik tak. A potom si o tom můžeme popovídat. Mezi námi, 8 minut je víc jak skvělé skóre. Protože… Zkuste teď hned nemyslet na bílého medvěda!

Kde?

V podstatě neexistuje místo, kde byste nemohli meditovat, avšak pro začátečníky budou nejvhodnější spíš soukromé, od ostatních oddělené (a dle možnosti co nejvíc odhlučněné) prostory. Alespoň tedy do doby, než se naučíte vskutku hluboce ponořit do klidného stavu mysli. Jinak můžete meditaci praktikovat doma, v kanceláři, ve veřejné dopravě, v parku. Klidně i na Václaváku nebo na výletní lodi, na které se koná rozloučení se svobodou. Pravidelným tréninkem se naučíte „odrušit“ všechno kolem. Také neodbytné volání vašeho dítěte po pozornosti, ačkoli do té doby ignorovalo jak vás, tak vaši přítomnosti; zoufalé volání o pomoc vašeho partnera, který nemůže najít druhou ponožku téže barvy; brblání vaší tchýně, že jste opět namísto majoránky přidala do polévky tymián; vrtání souseda do zdi v paneláku či rytmické údery několika bubnů z bytu odnaproti, v němž se kdosi připravuje na oslavu letního slunovratu.  

Pravidelnost

Jo! O tu jde obzvlášť. Úspěch v zavedení meditace do vašeho života a učení se celkovému uvolnění závisí od pravidelné meditativní praxe. Ono se to lehce řekne, meditujte pravidelně, když se po každé objeví něco, co nás odvede od snahy konečně začít, případně pokračovat bez přerušování. Anebo prostě „zapomeneme“, že jsme měli v plánu meditovat. I když se to jeví dost těžké, nejlepší je meditovat hned po probuzení. Později mívá většina lidí tendenci právě „zapomenout“, nestíhat apod. Začněte tedy ráno, klidně i na posteli, pro začátek. Než se váš návyk meditovat nezmechanizuje.

Emoční prověrka

Ne, nebojte se, nebude vám nikdo dávat žádné testy nebo dokonce šmírovat, cože to proboha děláte a jak se u toho cítíte. Naopak, udělejte to vy sami. Když se připravujete na meditaci, přemýšlejte o tom, jak se v té konkrétní chvíli cítíte. Bolí vás něco? Jste ve stresu kvůli určité situaci anebo jste pod tlakem? Jste unavení, nervózní? Neskenujete své pocity proto, abyste se cítili ještě hůř. Pouze uděláte malou „inventuru“ vlastních emocí. Je důležité znát stav, ve kterém se nalézáte. Možná vám to pak pomůže nemyslet v průběhu meditace právě na to, co vás předtím trápilo či obtěžovalo.

Jak? Jak? Jak?

Začátečníci nezřídka ustavičně přemílají v hlavě, jak to mají dělat správně. Bojí se, aby něco nepokazili. Jak mám sedět? Opřít se u toho nebo nikoli? Použít polštáře, či se to nesmí? Na začátku to však opravdu není důležité. Najděte způsob, který vám nejvíc vyhovuje. Sedět můžete třeba na podlaze, na gauči, na židli, na štokrleti, na srolovaném létajícím koberci. Prostě kdekoli, kde se budete cítit uvolněně a pohodlně.

Nohy

Pokud sedíte na podlaze (pak ale skutečně spíš na polštáři, zejména pokud máte tak kostnatý zadek jako já), zkřižte nohy před sebou (nemusíte nevyhnutelně ovládat lotosový sed) a najděte co nejpohodlnější pózu. Sedíte-li na židli, celá plocha chodidla by se měla dotýkat podlahy a nejenom prsty, to by znamenalo, že jste nezaujali stabilní polohu.

Horní část těla

Narovnejte záda, nikoli však křečovitě. Vaše páteř je přirozeně zakřivená, dovolte jí, aby sama zaujala svou přirozenou polohu, avšak ne shrbenou, to docela určitě není její přirozené postavení. Jinak budete v průběhu celé meditace cítit napětí ve svalech zad a nebudete se moci uvolnit.

Paže

Paže byste měli udržet rovnoběžně s horní částí těla, v uvolněné poloze. Dlaně položte na stehna. Jestli dlaněmi dolů nebo vzhůru zvolte podle toho, co vám bude víc vyhovovat.

Hlava a obličej

Brada (nikoli krk!) by měla směřovat mírně dolů, stejně jako váš pohled. Nemusíte sice zavírat oči, ale pro začátečníky bude soustředění s otevřenýma očima dost obtížné. Pokud to však zvládnete a bude vám to příjemnější, dívejte se s jemně sklopenýma očima na podlahu před vámi, aniž byste se zaměřovali na to, co vidíte.

Dech

Na začátku meditace se zaměřte na dýchání. Vnímejte, jak vzduch proudí nosem, jak se vám u dýchání zvedá a klesá hrudník a bříško. Klidný, nenucený nádech a výdech. Neovlivňujte vědomě rytmus dýchání. Dýchejte přirozeně a jen sledujte svůj dech. V zájmu většího soustředění u dýchání počítejte, například na 7 nádech a na 7 výdech, anebo na 4 nádech a na 5 výdech. Počítání dechu je vynikající prostředek proti „odlétávání myšlenek“, nebo někdy naopak, poslouží jako eliminátor přílišného provozu na příletové rampě vaší mysli, která se ze své řídící věže opět snaží převzít nad vámi moc a kontrolu.   

Odpoutávání pozornosti

Mysl příliš nemá ráda klid a většinou nesnáší ticho, lépe řečeno vakuum jakýchkoli podnětů. Proto vaše myšlenky začnou dřív nebo později bloudit, pozornost ustoupí a začne se posouvat k různým myšlenkám, obrazům a dokonce i fyzickým pocitům. Nebojte se, je to úplně běžné a přirozené. Nebojujte s myšlenkami nebo vjemy, které se objeví a ruší vaše soustředění, nesnažte se je zahánět. Žádný boj, žádné úsilí. Když si všimnete, že se mysl vydala jiným směrem, jemně, nenásilně vraťte svou pozornost k dýchání. Nádech, výdech. Pokud jste předtím přestali, začněte opět s počítáním nádechů a výdechů. A dělejte to po každé. Ze začátku dojde k bojkotu vaší mysli mnoho krát. Nevadí, nevzdávejte to. Časem bude mysl bloumat stále méně a méně. Ani hrát na klavír či ukulele nebo namalovat mistrovský obraz se vám nepodaří napoprvé. Ani napodruhé či napotřetí. Přestavte si tento „sobecký přístup“ vaší mysli asi takto: znovu namalovat na tzv. Lennonovu zeď v Praze umělecké obrázky zabralo spoustu času, vyžádalo si mnoho trpělivosti a dost financí. Stejně jako vaše úsilí něčeho dostáhnout, něco dokázat, třeba ve vztahu k meditaci. V průběhu několika dní se však i na těchto obrazech od skutečných umělců znovu objevili nesmyslné nápisy a „jména hloupých na všech sloupích“. Ty jsou jako vaše vtíravé myšlenky. Avšak… Zeď dostala antisprejový nátěr, takže vandalskou „tvorbu“ bezohledných vetřelců lze docela lehce odstranit. Vy použijte na „setření“ nežádaných a nežádoucích myšlenek - počítání dechu. Může být vašim ochranným nátěrem. Jednoduše myšlenky (drzý a neomalený shluk nasprejovaných dat, osobních znaků a „výkřiků do tmy“) pouze pozorujte a sledujte svůj dech. Jednoho dne se už neobjeví, slibuju (žádný strach, pouze v meditaci). Mám to vyzkoušené! Jo, a zapomněla jsem, mysl nejde úplně vypnout, možná tak lobotomií. A snad bychom si nepřáli být na tom hůř jako třeba měňavky. Mysl je nezastavitelná fabrika na produkování myšlenek. Co funguje mnohem líp než boj a odhánění myšlenek, je soustředit se na – soustředění. Cvičte, trénujte, zdokonalujte, bystřete svou k-o-n-c-e-n-t-r-a-c-i.

Emoce na pochodu

Občas se stane, že sice dovedete odkázat vaše myšlenky, kam patří, ale – do procesu vaší meditace vpochodují vaše emoce! Jak ty pozitivní, tak ty z opačného soudku. Jako když Ottu Braniborského nahradil ve výchově Václava II. Záviš z Falkenštejna. Dostaví se například nadšení radost, smutek, tíha. Postup je stejný jako u myšlenek. Nebojujte s nimi, nezahánějte je. Pouze je sledujte. Pokud máte něco za lubem a všimnete se někoho, kdo vás – většinou pouze zdánlivě – sleduje, raději se odklidíte a zkusíte realizovat své nekalé záměry jindy. Bude-li na příslušném místě a v příslušném čase pobývat stále nějaký „pozorovatel“, přestane vás to bavit a vzdáte se svého podloudného záměru. Stejně budou reagovat i vaše myšlenky a emoce. Nevnímejte ani své myšlenky ani své emoce jako nepřátele. Těmi nejsou. Znáte to, občas se i v reálném životě stane, že k vám domů vpochoduje neohlášená návštěva sice milých přátel, ale zrovna v té chvíli vám jejich vpád tak nějak nevyhovuje. Recept tudíž je: po vzoru nejvýkonnějších a nejslavnějších fotbalistů, nebo pokud chcete violoncellistů, cvičte, cvičte, cvičte, cizelujte svojí pozornost jako vzácný drahokam.

Laskavost k neklidné mysli

Jak již bylo řečeno výše, mysl je neklidná, těkavá jako rtuť, ráda kdesi neustále trajdá jako majitelé motocyklů Harley-Davidson po legendární Route 66. Takže znovu (opakování je matkou moudrosti, a v případě meditace je opakování jedna z nejzásadnějších věcí): laskavě, trpělivě, bez rozčilování, zklamání nebo sebeobviňování je pozorujte. Aniž byste reagovali, aniž byste jakkoli do běhu myšlenek zasahovali. Jen seďte, zůstaňte klidní a buďte si svých myšlenkových pochodů vědomi. Nezasahovat nijak do svých myšlenek je ve skutečnosti jedna z nejtěžších stránek meditace, nepopírám. Například, když nám najednou v mysli z ničeho nic vytane nějaký problém, o kterém se domníváme, že by nás mohl v budoucnu potrápit, okamžitě aktivujeme celou svou mysl. Ta obrátí na - možná pouze hypotetický -problém celou svou pozornost. A co ještě, když si vzpomeneme na něco, za co se stydíme nebo z čeho máme v skutku velký strach, kupříkladu z klauna jako agent Seeley Booth ze seriálu Sběratelé kostí!

Vracení se do klidu a ticha

Meditací dáváme mysli šanci, aby si ve vědomém stavu, tudíž nejenom ve spánku, odpočinula, a tím se zrelaxovalo i naše tělo. Opět zdůrazňuji, pokaždé když sami sebe nachytáte u toho, že se vám v hlavě opět rozvířil cirkusový kolotoč myšlenek, vraťte se do přítomného okamžiku, a dýchejte. Žádné posuzování, žádná očekávání, žádný cíl. Samotná podstata meditace vlastně spočívá v „procesu“ návratu do momentální chvíle, do toho příslovečného „tady a teď“. Kupříkladu prostřednictvím cílené pozornosti věnované dýchání. Že se vám to zdá jaksi málo? Jste zklamaní, očekávali jste, že meditace je cosi neuvěřitelně vznešeného, něco, co vás pozvedne kamsi do výšin nebo jiné dimenze? No, ano, i to se může stát. Avšak s velkou pravděpodobností nikoli ze začátku. V počátku buďme spokojení a šťastní, když se nám podaří alespoň jednu jedinou minutu nemyslet! Anebo dvě. Pouze být, dýchat, být. Pak možná dvě minuty, tři, pět.

Sebepoznávání a sebeláska

Nacvičování meditace se nezaměřuje pouze na soustředění a pozornost, ale také na poznávání sebe sama, zejména na seznamování s fungováním své mysli, na jakési její mapování. Budeme-li vědět, jak naše mysl funguje, získáme schopnost ovládat a kontrolovat své vlastní myšlenky. K sebepoznávání patří i spřátelení se sebou samými, čemu se občas říká sebeláska, není to však totéž. V průběhu procesu učení se meditovat se chovejte sami k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli. Vyhněte se sebekritice a negativnímu hodnocení sebe sama. Mějte rádi sami sebe a usmívejte se na sebe. Kdo si to zaslouží víc?

Ukončení meditace

Pokud jste měli oči zavřené, pomalu je otevřete. Pokud nikoli, opatrně zvedněte pohled. Začněte si všímat zvuků kolem sebe, i těch nejtišších, pak vůně, světlo. Uvědomte si naplno své tělo. A nakonec si konečně můžete začít všímat své myšlenky a emoce.

Zvuky jsou jedním ze segmentů, kterému se v průběhu času naučíte věnovat pozornost, stejně jako světlu a energiím, jinak řečeno „atmosféře“ v prostoru.

Usmějte se na sebe

Až skončíte s meditací, nezapomeňte se na sebe usmát, byť jenom v duchu. Buďte spokojení a mějte radost, protože jste pro sebe udělali něco pozitivního a zítra si to zopakujete. Uvědomte si, že meditace je pozitivní cvičení, které vám přinese mnoho psychických, emočních i fyzických benefitů.

Není to pokaždé stejné

Po meditacích se zřejmě nebudete vždy cítit stejně. Někdy se dostaví pocit svěžesti a odpočinutí, jindy dokonce nadšení a občas - nic zvláštního. Můžete se rovněž cítit frustrovaní, zejména pokud jste začátečník a máte-li příliš velké cíle a očekávání. I to je zcela normální a v pořádku. Meditace je ve své podstatě cvičení, jehož prostřednictvím se učíme být v míru se sebou samými. Z dlouhodobého hlediska se však budete časem cítit stále pohodlněji a lépe ve své vlastní kůži. Takže… Dobrá rada, prostě cvičte, cvičte, trénujte jednoduchou meditaci a naučte se nejdřív vracet do „tady a teď“.

Poznámka 1: Skutečně nemusíte omotávat svá bedra batikovanou rouškou, zpívat několik hodin mantry, nadnášet se v lotosovém sedu půl metru nad zemí, jíst jednou za týden nebo vůbec, dokázat stát na hlavě celé odpoledne, zažívat extatické stavy nebo trans, žebrat s miskou v jedné ruce o porci rýže a v druhé svírat poutnickou hůl, či žít na stromě a mýt se pouze o Vánocích nebo za přílivových dešťů, abyste se stali „dobrým člověkem“, fakt ne. Dobrý člověk se pozná podle něčeho úplně jiného.  

Poznámka 2: Chcete-li zjednodušit své putování za skutečnou meditací a meditativním stavem přinášejícím spoustu benefitů jak pro vás, tak i pro vaše okolí, použijte před svými pokusy meditovat skvělou speciální esenci Nula. Není vhodná pouze pro začátečníky, nýbrž i pro pokročilejší „potápěče“ do hlubin čisté, všeho oproštěné mysli a do absolutní relaxace. Zklidní vás, upokojí, ztiší hluk, rámus, kakofonii myšlenek na vaší mentální vysílací stanici, uvede do mnohem hlubší meditace, než by se vám zejména v začátcích mohlo podařit, spojí vás se Zdrojem všeho bytí a nekonečnem, se svým vyšším Já, s absolutní prázdnotou, z níž se rodí vše.

Další skvělou esencí, která vám ulehčí učení se meditaci i vnoření se do stavu hluboké meditace je vibrační esence nanebevzatého mistra Lao-tse. Vnitřně vás uvolní, umožní regeneraci těla i mysli, nastolí harmonii. Ztiší emoce, osvobodí vaši mysl od zbytečného balastu a zastaví začarovaný bludný kruh myšlenek, navíc zmírní sklony k posuzování a odsuzování, také k přehnanému odsuzování sebe sama.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka s 30-letou praxí ve vedení meditací a vizualizací, certifikovaná lektorka andělské terapie a rodinných konstelací, hlavní lektorka projektu Lichtwesenu pro ČR a SR