Příčiny útoků a potíží po vykonání dobrých skutků
Mnoho lidí se domnívá, že „dělat dobro“ je snadné a příjemné. Ano, malý skutek laskavosti je někdy možné provést s příjemnou lehkostí. Někdy. Než si vás všimnou „temné síly“ (nejčastěji jsou to prostě – lidé). Jako v některých pohádkách.
Můžete někoho obdarovat pamlskem, dát mu drobné, pomoci někomu, kdo upadl, podržet dveře, pracovat jako dobrovolnice nebo dobrovolník v nápomocných organizacích, odvádět „bohumilou“ práci nebo konat „bohumilé“ skutky, dělat svou práci lépe než ostatní, případně svým klientům, zákazníkům dávat víc (víc informací, širší vědomosti, hlubší poznání, důkladnější výuku atd.) než ostatní, apod.
To vše a další projevy dobrých skutků jsou občas snadné, někdy náročné, vyžadující váš čas, energii, námahu, úsilí. Ale příjemný pocit stejně zůstává. A to je také pravda. Pokud však konáte dobro, které je opravdu hlubší, vážnější, nápadnější, se širším záběrem, anebo pokud konáte malá dobra, ale pravidelně, může se najednou objevit nepříliš příjemné reakce anebo události. Můžete například dostat – parádní „ránu“.
Takovéto odezvy na své nezištné nebo ušlechtilé konání zná mnoho z těch, kteří kráčí cestou dobra. Mnoho z těch, kteří v životě vykonali významné dobré skutky, potažmo vkládají do všeho celou svou duši, srdce, ducha, tělo a rozdávají své bohaté, byť nezřídka obtížněji získané znalosti.
Můžete se pak dočkat různých napadení, obviňování, nevděku, pomluv, nenávistných poznámek, nastavování překážek. A cítit se poté jako po boxerském zápase. Slabost, únava, ztráta síly a energie, pocity bezpráví...
Znala jsem mladou dívku, která se ujala umírající kočky a zachránila jí život. Kontaktovala různé skupiny zabývající se péči o zvířata, utrácela vlastní peníze, vyhledala veterinární kliniku. Odezva? Výčitky, arogance, dokonce nadávky.
Jeden z mých klientů se zastal dívky, kterou obtěžovala skupina agresivních mladíků. Nikoli útočníci, nýbrž on byl potom obviněn z útoku (na mladé, neukázněné, víc než drzé kluky z bohatých rodin, kteří měli zcela zřejmě v úmyslu mladou ženu sexuálně napadnout). S pomocí právníků se očividně špatně vychovaní výrostci vydávali za nevinné, ublížené beránky.
Další člověk z mého bližšího okolí zřídil charitativní vývařovnu. Reakce? Pomluvy, nepřejícnost, obviňován ze sobectví, obohacování a nekalých úmyslů! O dobročinnou kantýnu a o své dobré jméno musel velice dlouho a urputně bojovat.
Není v mých silách ani možnostech vyjmenovat všechny případy, s nimiž jsem byla obeznámena (a své vlastní obdobné zkušenosti nechci přepírat).
Je zarážející, že lidé, kteří ani neočekávají zvláštní odměnu, ba často ani poděkování nebo nějaké bonusy navíc za své jednání, postoje, přístupy, informace, za svou snahu, vstřícnost atd., jsou uráženi, osočováni, hanobeni, zatracování. Nedojde k tomu hned, ale časem se jejich síla a odhodlání začne vytrácet. Protože je to bolestivé, zraňující, srážející. A je to moc, moc těžké. Takovýmto způsobem mizí touha konat dobro, dávat víc, obohacovat nad běžnou míru apod.
A to je přesně ono. To je to, co „zlé síly“ chtějí, po čem prahnou – aby zcela zmizeli dobré a ušlechtilé úmysly. Když děláte dobro, něco nápadného, cenného, hlubšího, nepovrchního, bez toho, abyste si to uvědomovali nebo na to vůbec mysleli, vstupujete do boje se zlem. Postavili jste se na stranu dobra anebo pozvednutí jiných lidí (jakýmkoli nebo různými způsoby). „Zlo“ (zášť, závist, nepřejícnost, hamižnost, chamtivost, snaha získat víc, víc, víc bez vlastního přičinění) začne vzdorovat. Odpor zla je devastující, demotivující, vysilující.
Cesta dobra proto není snadná. Nikoli vždy, to ne, ale někdy je to vskutku bitva. Musíte se naučit bránit. Být vytrvalí. Přežít stav „po bitvě“, zůstat pevní, odolávající, silní, následovat hlas srdce a udržet si v tom všem zdravý rozum. Dělat znovu to, co jste se rozhodli dělat.
Podporou a pomocí je opatrnost a ostražitost, také opora dalších lidí, se stejnou životní vizí a směřováním, kteří velmi dobře znají pravidlo: „Děláte něco prospěšného, připravte se na to, že se možná budete muset bránit.“
Naučte se být v pohotovosti a přichystejte se předem na možnost, že po užitečných, záslužných, jiným rozvoj, pomoc přinášejících skutcích se občas dočkáte k nepříliš příjemných reakcí, odezev, událostí, situací, dokonce až konfliktů.
Avšak… Vaše snaha být druhým ke prospěchu se vrátí (i když to neděláte kvůli vlastnímu nepřiměřenému obohacování a nic neočekáváte, resp. neočekáváte ani „zlo“). Stáváte se postoupně silnějšími. Zdravějšími. Naleznete skutečné přátele a „bratry v triku“ nebo „sestry pro vzpružení“. Jednoduše vyhrajete poslední kolo. Získáte zcela odlišnou, zaslouženou odměnu, o jaké se nepřejícníkům ani nezdá, neboť to, co vám předhazují a za co po vás hází „kameny a blátem“, je to, co by požadovali oni, kdyby vůbec byli schopní dělat to, co děláte vy.
Nevzdávejte se. Nikdy. Vydržte. Pokračujte. Ustanete-li, vše, co jste činili doteď, vyjde nazmar a uspokojíte potřeby „zla“.
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka andělské terapie a léčení